Časoprázdno

28. března 2014 v 13:47 | Autor neznámý |  Chlastat chlastat chlastat
Nikdy jsem neměla tolik roztřepených konečků, než jsem nezačala používat šampon proti roztřepeným konečkům.

Svět kolem nás je absurdní a je těžké věřit, že je normální. Ale připustíme-li, že není, pak jsme všichni blázni. Stádo cvoků ženoucí se za poznáním smyslu života, jen abychom si nemuseli přpustit, že žijeme v naprosto nesmyslné hře paradoxů.

Máme však více štěstí než-li rozumu. Tento bezduchý hon je v případě nezdaru jištěn církevními institucemi s papežem v čele. A až už jim z vymýšlení všech těch píčovin taky definitivně jebne, vyhlásí spáchání hromadné kamikadze za světový mír. Všem to bude připadat jako docela šikovný nápad, přínosem asi někde mezi objevem parního stroje a žárovky. Papež totiž zná odpověď na veškeré otázky původu a smyslu světa, jen ještě dost dobře nechápe, jak vlastně funguje zapalovač.

Když v hledání smyslu života nalézáme jen nesmysl, pak by smysl života měl být k nalezení v jeho nesmyslu! Nebo ne?

Nemyslím si, že by to byl náš rozum, držící nás zkrátka před vyžíváním se v absurditách a sžíváním se s paradoxy, ale naše hloupost.

Tak jsem z popudu osudu či vlastní zlovůle přestala pít. A úder nulté promile v krvi srovnal můj svět se zemí. Krutě. Asi tak nekompromisně, jako byste pýše a kráse páva jednoho dne oznámili, že není nic, než tuctový šedivý holub, který bude do konce života odsouzený k živoření a uzobávání plesnivých rohlíků z rukou bezdomovců. Holub seroucí na parapety vybydlených panelových domů, žádné Konopiště.

Fascinují mě lidé, kteří tvrdí, že kdyby to bylo na nich, byli by teď úspěšní businessmani, šťastní majitelé Ferrari a bůh ví co ještě. Jenže není-li jejich život na nich, pak na kom vlastně? A je stále jejich?
Tvrdí: "Není. Kdyby byl můj, dělal bych s ním, co já chci. Nedělal bych, co nechci. Nebyl bych, kde jsem."
A to jsou holubové, od rána do večera sezobávají "co zbylo" a snaží se se oškubat pírka z nás, pávů, abychom si byli rovni, vždyť přeci všichni jsme na jedné lodi..

Jenže pávové, s hrdostí jim vlastní, nemakají od úmoru k úmoru v práci, kterou nenávidí, za pár drobků, aby plnily sen někoho jiného. Mají svůj vlastní. Protože život je moc krátký na to, abychom si mohli dovolit dělat věci, které nás nebaví.

Pávové, shromažďujte bohatství a pamatujte, že investice do vzdělání je dobře uložená měna.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | Web | 28. března 2014 v 14:42 | Reagovat

wow... o podobný článek jsem se vždycky snažila. Má to prostě říz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama