NEVĚRA, odpustit či opustit?

Dnes v 19:34 | Klub obsedantních nevěrnic |  Profesionální poradna MUDr. Igora Lentilky
Odpustit či opustit, toť otázka. Společensky rozšířený adrenalinový zážitek nebo poslední zrnko přesýpacích hodin spokojeného soužití, taky otázka.
Otázky ale nejsou žádná legrace a muži a ženy po celém světě požadují právo na své odpovědi! Pod tíhou záletnických výstřiků a výkřiků propadají depresím, špinavému svědomí, stávkují a demonstrují.

Uznávaný odborník MUDr. Igor Lentilka a jeho bryskní postřehy pro nás dnes připravili osvětu v rámci tohoto celospolečensky nebezpečného fenoménu. Vážení čenáři, právě čtete praktický průvodce Vaší (probíhající/potenciální) nevěrou díl první!

Nejprve si uveďmě několik základních pravidel etikety, které by měla dodržovat každá řádná oběť nevěry
  1. Nezapomínejte, že jste oběť, tak se podle toho chovejte! Bonton je zde všechno. Nebojte se křičet, brečet, vydírat, cokoliv, co Vás jen napadne. Fantazii a vynalézavosti se meze nekladou.
  2. Sbalte kufry, jemu, sobě, dětem, tchýni. V tomto ohledu platí zlaté pravidlo čím více, tím lépe.
  3. Za žádných okolností nesmíte vyjádřit úlevu nebo říci : "No to je dost! Už jsem se začínala bát, že svoje úlety snad budu muset tajit napořád."
  4. Trvejte na tom, že pozvete dotyčnou na rodinný oběd. Nikdo se na Vás nebude zlobit, když inkriminované osobě mimoděk přimícháte do pití trochu Thiopentalu sodného (známý též jako sérum pravdy).
  5. Co jste to vlastně chtěla? NOVÉ auto? Máte ho mít!

Nyní se podívejme na možný úděl nevěrných. Jako prevence nám dobře poslouží následující populárně - naučně- vzdělávací video.


UPOZORNĚNÍ: Tento celovečerní dokumentární snímek obsahuje drastické fráze a v žádném případě nevyzívá k násilí! Následující záběry nejsou vhodné pro děti a mladistvé intelektuály.
Zástupcům těchto skupin funkčně poslouží prevence ve formě líbivé říkanky:

Utrhám Ti nožičky,
urvu Ti i ručičky.
Ukroutím Ti hlavičku,
jak od špuntu lahvičku.
Vytrhám Ti vlásky
a to všecko z lásky.
Urvu Ti i uši,
nechám Ti jen duši.
A z Tvého oka
zbyde pouhá stoka.

Zůstala jen krve louže,
jak skvěle se po ní klouže.
Vezmu na Tě kleště,
snad poteče ještě!

IF YOU ARE NOT A TRAINED CARTOON THIS WILL KILL YOU!


Zůstávejte s námi! V příštím díle se dozvíme, jak za pomocí několika jednoduchých zásad nevěru úspěšně utajit! Funguje opravdu zázračně! Neváhejte a objednávejte další díl už nyní na naší horké lince komentářů!

S pozdravem, Váš KONEC
(Klub Obsedantních Nevěrnic a Extrémního Cynismu)
 

Amores perros vole

4. srpna 2017 v 17:28 | Já jsem vylízaná, ty jsi vyhulenej. |  Úchylky úchylky úchylové a úchylčata
Když vidím, jak se předemnou rok za rokem míhá,
necítím už, lásko, bolest ani pláč.
Když vidím ty příležitosti, jak jedna za druhou ubíhá,
tak vím, ač nechci, už vím, co jsi zač.

Teď stopy rtů Tvých na těch mých už vybledly,
Ty opustil jsi mě a všechno, co jsi znal.
Chytil se do pasti, co Ti nitě osudu spředly.
Mohl jsi být vším, jen tím čím ne, ses stal.

A tak ty oči, co vždy spalovaly ledy v očích mých,
jsou pryč, jejich jiskry i oheň žhnoucí.
Jak mohla bych Ti vyčítat zradu, pýchu, lži a smích,
když čas je jako řeka, vždy tak stejná, přesto tekoucí.

Za ty roky, v mých dlaních, změnil ses mi k nepoznání,
ale musíme snášet rozmary času,
protože jak ho vrátit, nemám zdání..

Život v bublině aneb o chlapovi, co dostal bublifuk

28. dubna 2017 v 5:43 | ONaONAnista |  Drogovat drogovat drogovat čaj
"Kdybys něco potřebovala, tak neváhej a jdi do háje!" křičel, co mu zbytky plic stačily. Nemůže přeci chodit s někým, kdo si myslí, že je slovo BONUS poetické.

Věděl, že pro to všechno existují vážnější důvody, ty však zůstávaly pohřbeny v temných, zablokovaných sférách obou jeho mozků. Přál si, aby tyhle temné, zablokované části mozku šly do háje taky, protože se z nich občas vynořovaly divné myšlenky, které se snažily zahnízdit ve slunných, veselých oblastech jeho mysli a odvést ho od toho, co považoval za své životní poslání, totiž mít se prima.

Postupem času se z toho vyklubal celkem povedený paradox, protože v jednu chvíli zjistil, že někde na cestě životem dozajista zapomněl, jakže se to "mití se prima" vlastně vůbec dělá.
Jaksi nejasně si uvědomoval, že noční návštěva místního nonstopu, v kterém pravidelně dorovnával svůj tělesný poměr vody právě Jagermeisterem a pomocí THC plenil svůj mozek jako deratizér jistý panelák v jižním Moldavsku, je přesně to, co se jeho pojetí štěstí blíží jako nadržená asymptota.

S přibívajícím věkem se tedy stále více domníval, že pro živí je života škoda, i když ho občas vnitřně trápilo, že už nevěděl, koho bytí by tu škoda vlastně nebyla.

Také nevěděl, co je po smrti, což ho popravdě řečeno nikdy nijak zvlášť netrápilo, protože, i když se vždy našlo pár lidí s mikrofony tvrdící, že Ježíš, pravdou bylo, že to nevěděl vlastně vůbec nikdo, teda kromě papeže, žejo.

Často se mu stávalo, že se ho zčistajasna zmocnila náhlá touha po vědění, bloudila hlouvou a hledala, s čím by se mohla spojit tak dlouho, než se spojila s hypothalamem trpícím ADHD prozměnu zase trpícím potřebou se zdrogovat. Samo o sobě to mohlo být i docela neškodné, ale nebylo.

Stačila trocha delta-9-tetrahydrocannabinolu a pouhý dvojciferný počet vyprázdněných půllitrů, aby věděl, že mu to nic skvělého nepřinese a měl pravdu.

Ona je to totiž vždy skutečnost, kdo nemá pravdu. Co je krásné je pravdivé a naopak, co je pravdivé je krásné. Na vině je sám život, protože není ani krásný ani pravdivý.
 


(B)anální očistec

19. března 2015 v 3:45 | fekalistkaká
Deset piv a tři jégry,
dát na pravidelnou stolici,
pak si k tomu pustit ségry
a vysrat se na ulici.

Když k tomu dáš ještě vodky,
Bůh začne dělat zázraky.
Posereš si i ty spodky,
pěkně do barvy tmavý kaky.

Lekce kreativního sraní,
ti dá barman v hospodě.
A když má mladá radost z praní,
celej jůnivers je v pohodě.

Jak bodovat na disco párty

14. března 2015 v 22:05 | Ponožka v podprsence |  Chlastat chlastat chlastat
Depersonifikace. Situace, kdy se podiváte sami na sebe a zjsitíte, že odcházíte.
"Ták, já už jdu zalehnout." Žbrblá ta osoba, za kterou jste převlečeni a vy se ji vysmíváte, protože opravdu to poslední, na co dotyčná vypadá, je spánek.
Totéž zřejmě usoudili i ostatní, zejména pak táta, který vždy, když se rozloučím, že jdu spořádaně ulehnout, zrovna zázračně potřebuje neodkladně na toaletu a začne se dobývat na dveře od pokoje.

To je v pořádku ovšem málokdy. Srovnala jsem se sice s rolí Popelky, která musí být na pokoji vždy dříve než táta. Což se ovšem snadno vypráví, ale provedení pod parou nemála panáků pulzujících Vám v žilách, se diskotéka na vedlejším hotelu opouští jen ztěží. Zejména pak, když Vám trasu zpět na ten Váš hotel najednou blokuje rozsáhlé náledí.

Nejsem hloupá, také jsem se nenechala odradit hned zpočátku a s přiměřenou odhlodlaností, vzhledem ke svému rozpoložení, jsem se nakonec rozhodla překážky na cestě překonat..

A vlastně jste na horách, umrzlo vše živé i neživé, a byť se Vám nad hlavou nedočkavě houpe zástup rampouchů, jste přeci neohroženě opilí, nic se nemůže stát. Ta myšlenka mě bůh ví proč vždy uklidní, jak rozdivočelého ovčáka uspávací injekce, a to alkohol vlastně je.

Motáte se tedy zpět do hotelu, samozřejmě celí mokří, neboť se, jak se patří, vlastně tak těšíte na léto, že když pod Vámi přirozeně celé to náledí praskne, uvědomíte si, jak dlouho jste se nepotápěli a musíte to rovnou a teď hned vyzkoušet.

Odkapává Vám tedy z vlasů voda a na rukávech se už už tvoří rampouch, když stoupáte po závěrečném schodišti směrem ke svému pokoji, před kterým už výhružně stepuje silueta Vašeho otce, jehož urgence dojít si na toaletu je připravena vyrazit dveře.
"Diskkotka." Slyšíte jak důležitě pronáší démon alkohol a vláčně padáte do postele.

Nadpis chybí

13. listopadu 2014 v 15:55 | Autor taky |  Drogovat drogovat drogovat čaj
Prázdné oči, bez výrazu, reálný náhled do hlubin černé díry, věčného ticha a ječící nicoty.

S lehkostí vlastní opiátů klouzajících do hrdla, mi pod jejich tíhou natékají oči.
Dvě hodiny spánku přesvědčují 180mg kofeinu ať se jde vycpat. Kofein posílá dvouhodinový spánek k šípku a vyhrožuje navýšením dávky.

Identita omámená psychedeliky, si pohrává s představou Zlaté dávky a v pravidelných intervalech ji prokládá mániodepresivními výbuchy smíchu i pláče v jedné univerzální explozi šílenství.

Příběhy denního šílenství gradují v reálnou kalkulaci, jestli se zástava srdce za 350Kč zbytečně neprodraží. Ona je totiž občas ve slevě k sehnání třeba i za 300Kč.

Banalita tkvící v devíti gramech kofeinu se vysmívá všem nepovedeným, na život si sahajícím, aktům. Zatímco návaly THC vypalují do očí stále větší hloubky černých děr. Každým dalším tahem se rozpínají, pohlcují zbytky rozervané identity, převrací je na ruby a serou je zpět jako duplicitní náhražku špatného vtipu.

Postupující třes v rukách nad svojí vlastní bezmocí, možná jen důsledek narůstajícího podílu kofeinu v krvi.

Svoboda je iluzí, každý sobě otrokem.
Neuronové sítě jsou pavučiny mozku, do kterých se chytáme.

Za kačku, svlíkačku nasračku

11. listopadu 2014 v 4:30 | Klub přátel kurvení |  Ukájet ukájet ukájet
'Žijeme v moderní době. V době, kdy láska prochází játrami a jejími přednostmi je velký péro, velkej plat a velká porce hranolek v Mekáči, když Vás zve na večeři. Láska Vám stoupne do hlavy jako žluč..'

Tak zní reklamní kampaň podporující funding nového, velice perspektivního výzkumného programu, který od základů překopává zažitý náhled na lidskou sexualitu.

"Dlouholeté výzkumy našeho týmu odborníků, kteří pro vědu neváhali nasadit vlastní životy, (Nyní jim můžeme jen s vděkem rozesílat dopisy s květy po dietologických a alkoholických klinikách.) si dovoluji považovat za veliký milník pro lidstvo." míní hlava organizace Klubu přátel kurvení, MUDr.Igor Lentilka. Ten teď údajně všem svým pacientům, které trápí chronické pálení žáhy, doporučuje terapii láskou jako výbornou léčebnou alternativu pro posílení funkčního svěrače právě mezi jícnem a žaludkem.


"Nyní, když už víme, že přímá souvislot mezi žlučí a láskou je skutečností, dokážeme mnohem lépe porozumět dvojicím, které se oddávají sexuálním hrátkám právě třeba pobliti na hajzlu." dodává.

A naše redakce nemůže nic než souhlasit. Na základě několika video záznamů, které jsme pořídili z toalet pražských podniků čtvrté třídy, můžeme soudit, že jednoznačně nejoblíbenější polohou je takzvaně "zezadu", zatímco si partnerka splachuje hlavu (či snad zvratky, experimentem nebylo jednoznačně prokázáno) v záchodové míse.

"Je to skutečně nevyhnutelnou součástí každého moderního vztahu. Veškeré romantické projevy náklonnosti k opačnému pohlaví, ať už v podobě mastných burgrů tolik oblíbených fastfoodů, či večerního posezení u svíček a 12ti piv, se Vám zaručeně vrátí. A to nejen ve formě nechtěně rostoucích embryí po lahvi Stroha a jednonoční promiskuitě Už-nevím-s-kým. Ale především právě v podobě již zmiňované žluči." uvádí MUDr. Lentilka v rozhovoru pro uznávaný odborný časopis 'Lidé se dělí na ženy a kokoty'.


A to je přesně ono. Kina jsou dávno jen výkřikami historie.

Správně naladěný pár je na základě statistik pořízených na vlastní kůži, velice dobře poučen, že právě hospody zvyšují jejich šanci na úspěch. Zaprvé proto, že možný neúspěch je zde jištěn palimpsesty, tedy výpadkami paměti způsobené požitím nadměrného množství alkoholu. A zadruhé proto, že postupující konzumací Vás zaplaví nevysvětlitelná vlna náhlých, ničím neopodstatněných sympatií vůči druhé osobě. Což je, pakliže jste vybíravý, přesně to, co potřebujete.

Neměli bychom ovšem ani opomíjet, že další nespornou výhodou je ušetřený peníz za popcorn, bez kterého se žádné pořádné kino neobejde. Jistě se mezi Vámi najdou i tací pofidérní ekonomové, kteří si za použití jednoduché matematiky, snadno spočítají, že mají-li utratit za popcorn nebo panáka, je to jedno, tak či tak, neušetří vůbec nic.

Omyl je však pravdou. Ušetříte spoustu času, který dále můžete perspektivně reinvestovat do něčeho smysluplného.
Neboť.."..Celá ta kašparáda s popcornem není vůbec ničím jiným, než-li cestou do postele úplně zbytečnou oklikou!" nechává se slyšet Lentilka, již značně opojen kombinací Jima Beama a naší redaktorky, již značně opojené tímtéž.


Každým dalším pivem Vám v žaludku stoupá žluč a v mozku míra těch veselých chemikálií přímou úměrou. Tato nová rovnice lásky dokáže překvapivě přesně predikovat onen, mnohými tolik obávaný, moment konce zamilovanosti. Všeobecně znám také pod pojmy vystřízlivění či "Co-jsem-to-kurva.."

A ačkoli ho moderní alkohol-testery dokáží předpovídat téměř na minuty přesně, nakonec vždy přijde rychleji než čekáme. Konkrétně pak rychlostí pohotově vrhnuté šavle či kvapem vlastním osobě utíkající z jakéhosi hotelového pokoje.


Když už není žluč,
i láska je fuč.

Neváhejte a podpořte i Vy umístění tohoto sloganu na Vaše oblíbené kondomy, které budou již brzy k zakoupení přímo ve vybraných hospodách!

Mlha života

28. října 2014 v 23:11 | Kondenzace |  Profesionální poradna MUDr. Igora Lentilky
Co si budeme povídat, byli jsme postaveni do absurdní situace. Všichni bez vyjímky, dnem narození. Učili nás pojmenovávat věci, které nás obklopují. Na základě fyzikálních, i jiných dalších vlastností (včetně pojízdnosti) rozeznávat auta od vlaků a letadel. Svět dával perfektní smysl.

Pak se ale vše začalo nějak postupně komplikovat, když nás učili pojmenovávat různé spektra vlnění světla určitých frekvencích, což začínalo být poměrně prekérní, protože obláčkové mohlo být stejně tak dobře auto jakožto i loď. Opomeneme-li tu faktickou drobnost, že dodnes nemáme jak prokázat, že například vlnění krásně nablýskaného červeného Ferrari se na některých sítnicích prostě neláme v posraně hnědou. Jediní, čím si jistí být můžeme, je, že právě tito lidé rozhodně nejsou majiteli krásných nablýskaných červených Ferrari.

Svět přestával být tak jednoznačný.

Celý proces chápání věcí a jevů kolem nás ještě chvíli gradoval, než se vše definitivně neposralo někdy v období základní školy, kdy nás zlí lidé za katedrou donutili utratit peníze našich rodičů místo lízátek za něco, co nám navždy zkazilo život. Za knihy, na nichž se už z dálky tyčil odstrašující nápis, který kromě "Pozor nesahat! Zkurvim ti život" také říkal něco jako "Fyzika".

Rázem se od nás očekávalo, že s touto publikací budeme schopni pojmenovávat entity, které jsme nikdy neviděli a nemohli si na ně sáhnout. Ministerstvo školství sice propagovalo heslo:"Škola hrou", nikdo však netušil, k čemu (kromě toho, aby to znělo přátelsky) to má vlastně vyzývat. A tak si žáci k poznákám v sešitě:"Rádiové vlny přenášejí informace" na praktikách z fyziky ještě pouštěli Evropu 2.

Život začal nabírat na obrátkách nakloněné roviny, věci přestávali dávat smysl. Vysvětlení na základní otázky každého z nás "Přinesl Tě čáp, broučku.." nahradilo "Jsi shluk molekul, strana 57!!"

V ten moment jsme si začali uvědomovat, že tito lidé, co nás učí pojmenovávat věci okolo nás, o nich vlastně taky ví kulový, a že se v životě tak nějak musíme najít (nebo snad utvořit), zkrátka definovat, sami.

Aby seznam doporučeně-zakázané literatury byl kompletní, publikaci, nesoucí nápis "Filosofie" vděčíme za úzkostlivé stavy existenciálních depresí. Kolonkám "Připrav si sám" v učebnici chemie pak za poznávání stavů vědomí, nevědomí a leckdy i bezvědomí.

Ďábelští lidé s andělskou tváří

24. října 2014 v 18:06 | Všech psychopatů opat |  Chlastat chlastat chlastat


Když oteklé oči sluneční svit rozzáří,
šrámy předešlých nocí se hojí.
Co když jsme všichni lidé dvojích tváří?
Přes den anděli, s nocí v ďábli se mění.

Intelektuální mučednictví v podsvětí.
A s rozedněním si lížem rány neřestí
jen my, vyznavači, že účel činy světí.
S dvoupromilovým smíchem přepisujem pověsti.

Ďábel Alkohol, padlý anděl,
přišel o křídla, když letěl opilý.
Kdo ho tehdá padat viděl,
tomu pírka žízně do očí vletěly.

A tak:
Alkoholismus není nemoc, je to víra.
Že neexistuje nemoct a není míra.



Cuming out

10. července 2014 v 1:54 | notá se motor |  Úchylky úchylky úchylové a úchylčata
Nejedná se o žádnej článek. Tohle je duševní průjem. Sračky, co jsem udělala, se do sraček vrací a já si s nima můžu vytřít hubu nebo si namazat bochník, co by vyživil celou romskou komunitu.

Mám naprosto jedinečnej talent všechno posrat. Byla jsem odkojená na projímadle. Nedávno jsem si řekla, že když budu chtít nasrat do umyvadla, tak do něj naseru. Jediný úskalí je, že i ostatní maj svoji svobodnou vůli, a že se jim to nemusí nutně líbat.

Kdyby lidi nebyli tak líní uklízet, měla bych více kamarádů. Jsem na duchovní úrovni praktikující fekalista.

Myslete si, co chcete, ale když je TT tak inspirující...

Hlasy v hlavě mají vlasy

20. června 2014 v 5:09 | Hlavonožec |  Drogovat drogovat drogovat čaj
Třes v rukou, ranní otrava kofeinem.
Rutinní alergie na ptačí řev.
Sluneční svit, je realitou či snem?
Beru další taurin, očistec mých střev.

Vylévám si srdce hrnkem silné kávy.
Postupující třes vytřes ducha z těla.
Zbytek identity se utopií dáví,
že stihla jsem vše, co udělat jsem měla.

S touto chvílí poezie,
nepropadejte panice!
Asi jak lev o mříže bije,
v zakouřené putyce.

Vlastně..

Mohla jsem být bůh ví čím,
i sličnou děvu dovedu.
A já se místo toho učím,
sektory regulace, dohledu!

Zakázaná černá ov(o)ce

29. května 2014 v 16:24 | Černo-všudebyl |  Myslet, vymýšlet, vymýšlet si
Zkončila jsem s prací, rozešla se s přítelem, odstěhovala se z vlastního bytu zpět k rodičům. Je důležité uvěřit tomu, že to nejsou kroky zpět, ale kupředu. Že mě jen nechytl záchvat destruktivního šílenství, zvrácené radosti nad vlastní sebesabotáží. Přirozeně, je těžší stavět než-li bourat.

Kdysi mi někdo řekl, že destrukce je formou kreace. Od té doby se dokážu poměrně dobře zabávat vlastním neštěstím a jeho možnými scénáři. Do jaké míry se jedná jen o projev velmi špatného humoru skloubeného z depersonifikací? A kdy už to začne být slušný náběh na masochismus?

Je potřeba opustit staré věci, aby mohly přijít nové. Ale kde je záruka, že budou lepší? I z večerek zmizely krásné barevné nápisy 'OVOCE, ZELENINA' a nahradily je ještě větší a barevnější 'ALKOHOL, CIGARETY'. Žijeme v době, kdy je poptávka po špatném životním stylu skutečně větší než-li po tom dobrém.

A tak naše děti hloupnou, zdraví se zhoršuje, životní prostředí odhaduje dnešní věda za obyvatelné po zhruba dalších 30 let. A pakliže nám ke štěstí dříve stačila střecha nad hlavou a něco do krku, pak nás dnes nenasytí ani veliké vily s výřivkami, ani našlapaná auta či svítivě žluté reklamy na McDonald.

Při tom všem celá polovina z nás pořád opakuje, že celý tenhle blázinec je dílem Satana, že ve skutečnosti my za nic nemůžeme a jediné, co můžeme, je vztáhnout ruce k nebesům a prosit něco, co nikdo nikdy neviděl, aby nás zachránilo. Druhá polovina z nás tvrdí, že pakliže nás to ještě nezachránilo, nejspíše to tak celé mělo být. A připustíme-li, že to tak celé mělo být, pak je ta síla, kterou nikdo nikdy neviděl, teda pěkně zlá, a že po tom všem přeci nemá cenu ještě věřit v něco zlého.

Ona skupina pak dojde k závěru, že nemá-li cenu věřit v něco nad nimi, pak jediné, co cenu má, je věřit sám v sebe a působit si dobro. Smyslem jejich existence se stává 'být šťastný', což je přesně ten důvod, proč je drtivá většina z nich ve výsledku kontinuálně nešťastná.

Lidé vytvořili dobu, která z nich vytvořila blázny. Vrchol evoluce měla být od samého počátku schopnost adaptability vůči prostředí. Jenže člověk se odmítl přizpůsobit prostředí a přizpůsobil prostředí sobě. Odstranili jsme lvi a jiné, našim životům, nebezpečné hrozby. Vyměnili jsme pud sebezáchovy, denodenní starosti o přežití za pomalou a relativně sofistikovaně zastřenou cestu k vyhynutí..

Časoprázdno

28. března 2014 v 13:47 | Autor neznámý |  Chlastat chlastat chlastat
Nikdy jsem neměla tolik roztřepených konečků, než jsem nezačala používat šampon proti roztřepeným konečkům.

Svět kolem nás je absurdní a je těžké věřit, že je normální. Ale připustíme-li, že není, pak jsme všichni blázni. Stádo cvoků ženoucí se za poznáním smyslu života, jen abychom si nemuseli přpustit, že žijeme v naprosto nesmyslné hře paradoxů.

Máme však více štěstí než-li rozumu. Tento bezduchý hon je v případě nezdaru jištěn církevními institucemi s papežem v čele. A až už jim z vymýšlení všech těch píčovin taky definitivně jebne, vyhlásí spáchání hromadné kamikadze za světový mír. Všem to bude připadat jako docela šikovný nápad, přínosem asi někde mezi objevem parního stroje a žárovky. Papež totiž zná odpověď na veškeré otázky původu a smyslu světa, jen ještě dost dobře nechápe, jak vlastně funguje zapalovač.

Když v hledání smyslu života nalézáme jen nesmysl, pak by smysl života měl být k nalezení v jeho nesmyslu! Nebo ne?

Nemyslím si, že by to byl náš rozum, držící nás zkrátka před vyžíváním se v absurditách a sžíváním se s paradoxy, ale naše hloupost.

Tak jsem z popudu osudu či vlastní zlovůle přestala pít. A úder nulté promile v krvi srovnal můj svět se zemí. Krutě. Asi tak nekompromisně, jako byste pýše a kráse páva jednoho dne oznámili, že není nic, než tuctový šedivý holub, který bude do konce života odsouzený k živoření a uzobávání plesnivých rohlíků z rukou bezdomovců. Holub seroucí na parapety vybydlených panelových domů, žádné Konopiště.

Fascinují mě lidé, kteří tvrdí, že kdyby to bylo na nich, byli by teď úspěšní businessmani, šťastní majitelé Ferrari a bůh ví co ještě. Jenže není-li jejich život na nich, pak na kom vlastně? A je stále jejich?
Tvrdí: "Není. Kdyby byl můj, dělal bych s ním, co já chci. Nedělal bych, co nechci. Nebyl bych, kde jsem."
A to jsou holubové, od rána do večera sezobávají "co zbylo" a snaží se se oškubat pírka z nás, pávů, abychom si byli rovni, vždyť přeci všichni jsme na jedné lodi..

Jenže pávové, s hrdostí jim vlastní, nemakají od úmoru k úmoru v práci, kterou nenávidí, za pár drobků, aby plnily sen někoho jiného. Mají svůj vlastní. Protože život je moc krátký na to, abychom si mohli dovolit dělat věci, které nás nebaví.

Pávové, shromažďujte bohatství a pamatujte, že investice do vzdělání je dobře uložená měna.

Výtržek z kontextu

28. března 2014 v 12:43 | Děd Vševid |  Slashovat slashovat slashovat
V jedné zapadlé, zaflusané uličce, nacházející se v centru města, měla svou adresu jedna velice příjemná restaurace, jejíž jedinou nevýhodou bylo, že se nacházela právě v oné, již zmíněné uličce.
Byl to totiž právě jeden z těch cípů vesmíru, kde byste nepotkal živáčka, kdybyste se do těch končin, z naprosto iracionálních důvodů, náhodou někdy rozhodl podívat.Takoví lidé se sice vyskytli, ale většinou je již nikdo nikdy nespatřl, neboť jejich těla se teď nejspíš nalézají bezvládně ponořena v deratizačním láku.

Ulička však měla jednu velice zvláštní vlastnost. Každou noc, kolem jedné hodiny ranní, vyplyvla do této restaurace desítky lidí s dosud neznámou mírou intelektu, pochybné existence, jejíž živočišný druh se nám dodnes nepodařilo identifikovat.

Místní obsluha už byla dobře seznámena s faktem, že ulice celou noc usilovně sbírá sociální výkvěty našeho lidstva z intelektuálních kaváren a jiných nor, aby nebyla sama samotná jen s místní restaurací. Moc dobře totíž věděla, že kdyby byla restaurace zase sama samotinká jen s místní ulicí, zatloukla by vchod trámy s hřebíky a otevřela by zase v nějaké jiné, méně zapadlé, uličce.

V důsledku této nepsané dohody mezi ulicí a restaurací, byla restaurace nucena poskytovat své brilantní služby, místo přes den, v noci. Byl to tedy jediný pajzl čtvrté třídy, který si říkával restaurace, aby tím imponoval těm zákazníkům, které nemá. Experimentem však nebylo prokázáno, že by tato schizofrenní vlastnost našeho podniku, měla přímý vliv na schizofrenii našich konzumentů.

Místní obsluha nervózně stepovala za barem s pohledem hypnotizujícím hodinky, avšak indisponizující schopností je zastavit. Pomali se nám blížila, téměř již mýtická, jedna hodina ranní a s ní, každým krokem i sociálové, kteří se jako důchodci v Tescu, štosovali před vchodem, matlali opilecká srdíčka po oknech a zanechávali na nich otisky svých nosů vyhlížeje místo k sezení..

Funtazie

27. února 2014 v 15:58 | Psychóza(s) |  Úchylky úchylky úchylové a úchylčata
Existují věci, pro které stojí za to žít věčně, byť pro věci stojí za to žít právě proto, že netrvají věčně?


"Lidé spolu nemluví, ale vedou k sobě navzájem monology." (V. Havel)

Řeč je jen černobílým skicem obrazu, který skutečně popisujeme. Fantazie je malíř, který je vytváří a sny jsou malí absurdní trpaslíci s barevnými čepičkami, kteří ho zarámují. Dávají vizím našeho života konečnou podobu.
Sněte proto ve velkém, aby rámec vašich vizí nebyl limitující.

Inspirace, múza Kreace, královna omamných látek, snaží se z nás ze všech udělat feťáky. V zoufalém honu za inspirací kouříme, pijeme, hulíme, šňupeme, bezmyšlenkovitě se oddáváme svým slabostem a vynalézáme stále nové a lepší cesty k naší platónické múze.

Když se oddáme její moci, zjeví se nám nahá v celé své kráse a hraje si s námi tak dlouho, než z nás nezbydou nic než trosky, pak zmizí..

Hlavopis

15. února 2014 v 11:55 | Hlavopiš! |  Chlastat chlastat chlastat
Říká se, že tělo zmítající se v kocovině, prožívá přesně to, co by prožívalo, kdyby umíralo žízní. Pro tělo je to totéž. Jediným rozdílem je, že druhý případ končí smrtí celého organismu, zatímco kocovina zabije jen pár nápadů, iluzí, mozkových a jaterních buněk.


Říká se, že velká díla světoznámých autorů se nerodila ve veselí alkoholu, ale v bolestech kocoviny.

Je ironií, že z člověka vypadne to nejlepší, když se zcela paralyzován válí v posteli s mokrým hadrem na hlavě a proklíná sebe i ten podnik, kam chodí jak do práce. Ovšem včas a s obráceným tokem financí.

Nesnesitelná lehkost bytí je nejlepší formulací pro nesnesitelnou lehkost bytí, jakou kdy kdo vymyslel.

Říká se, že alkohol nedává odpověď, ale alespoň umožňuje zapomenout otázku.

Jooo, opilej je každej chytrej.

Moje tichá domácnost

2. února 2014 v 11:17 | S pozdravem sousedka |  Profesionální poradna MUDr. Igora Lentilky
Na dveře mi bouchá soused, jo už zase,
a na krku červený balón vzteklý k prasknutí.
Otevřu mu a pokorně usmívám se,
musím mu do schránky hodit prášky na sklapnutí.

Nejspíš mu už musím zvýšit dávku,
vždyť chodí ke mně do bytu jak na zastávku.
Hubu plnou keců, jak dupu mu na hlavu.
Že mu budím děti, no co jsem to za povahu.

Taky že si opravim tu zlámanou anténu,
neb z družstva nebudu dělat bandu kreténů.
A ať už přestanu převrtávat kabely,
No, abys milý sousede, nechodil o berli...

A už je to zase tady!

3. ledna 2014 v 3:57 | Silvestr |  Úchylky úchylky úchylové a úchylčata
A už je to zase tady. Jeden z těch naoko všedně běžných dní, kdy se však lidé začnou znenadání chovat jako blázni, jelikož musí jeden nástěnný kalendář vyměnit za jiný. Ano, Silvestr. Jeden asi ze čtyř dnů v roce, kdy si lidé řekli, že se k sobě zkusí chovat zase pro změnu také jednou hezky.

Člověk už vlastně ale ani dost dobře netuší, jak že se to vlastně dělá. Má jen jakousi matnou nekonkrétní představu, jejíž realizace ve výsledku spočívá v přeplněných nákupních centrech, kde lidé pomateně pobíhají s košíkem na kolečkách plným kalorií sem a tam od regálů k regálům, bezohledně do sebe vrážejí, strkají a navzájem na sebe pokřikují. Poté vysolí za tuto hromadu jídla celý balík, k němuž na pokraji všech psychických sil přišli tvrdou prací od úmoru k úmoru, usednou před televizi a vzápětí to celé spořádají.

Jinde se ke konzumaci potravin často ani nedostávají, vzhledem k omezené kapacitě žaludku a bezpodmínečnému snížení orientační schopnosti jedince vedoucí až k následnému celkovému kolapsu organismu. Aneb "ať táhne ten dementní rok už dohajzlu!"

Otázkou je, kdo ve skutečnosti vážně slaví odchod tohoto roku a příchod toho nového, jakožto možnost rozvíjet své životni dílo, které každý z nás započal a samosebou na něm usilovně pracuje.
Tato původně duchaplná myšlenka byla společností degradována tak dlouho, dokud se z toho nestal jen oficiálně státem uznávaný svátek, kdy se můžou všichni bez výjimky legálně opít.

NOČNÍ eMOČní

21. prosince 2013 v 0:22 | Citovej vydě(s)rač |  Ukájet ukájet ukájet
Jsem loutkou na provázku a ještě k tomu,
v roli nevděčníka, co prodal lásku a utekl z domu.
A ke hvězdám místo přání vystřeluju zátky z chlastu,
sestřelovat anděli si k nohám, z toho nikdy nevyrostu.
 
No, tak jsem si předepsala kapky na štěstí,
v podobě lahve a nocí plných neřestí. 

Probděná noc, víno v krvi, malý ztráty a rozum po kapsách.
Ale proč nesahám na to, co mám na dosah?
Zimní rána, vůně kávy a slunce do oken, kdžy oči se nám zavíraj.
Příběhy, co po nocích píšeš, v sny se mění, a ty se zapomínaj.

Uplatnění ekonomické teorie spotřebitele v praxi

20. prosince 2013 v 23:43 | E-kon(d)om |  Myslet, vymýšlet, vymýšlet si
Také se rozplýváte nad tím, jak to tu máme krásně a důvtipně vymyšlené? Že když se Vám rozbije jedna z mnoha dalších potencionálně rozbitelných součástek schovaných pod kapotou auta, jednoduše auto strčíte do servisu, kde Vám odeberou pár zelených papírků s čísly a naoplátku toho, Vám předají Vaši povoznou krabici jako ze škatulky.

Když se však mechanikům nedaří krabici zpojízdnit, vytrvale nad ní klejí fráze černé magie, díky čemuž obdržíte auto již plně funkční, bez již zmíněné poruchové součástky.

Vy se chvíli rozplíváte blahem, jak Vám autíčko parádně šlape, než si však uvědomí, že ho život auta bez té součástky tedy vůbec nebaví, a že bez ní tedy skutečně dál jezdit nebude.

Mírně rozladěni otevřete kapotu auta, když v tom spatříte, kromě valícího se dýmu, onu součástku, která tam ovšem není. Chvíli zoufale zkoušíte, zda-li klení a zběsilé gestikulování auto skutečně nespraví. Naštěstí se však v servisu Vás, auta i Vašich zelených papírků rádi ujmou a zmíněnou součástku nahradí chytře zakamuflovaným kusem plastu, který ovšem, kdyby pár lidí dělalo jenom svojí práci, mohl funkčně posloužit při výstavbě dětských hřišť.

Celý tento proces ještě několikrát bláhově opakujete, než si konečně uvědomíte, že zelené papírky můžete stejně tak snadno odevzdat pro změnu a velký úspěch zase někomu jinému. Dopravnímu podniku, což je ovšem jen mezikrok, neboť Vám výměnou za to zruší tu jedinou linku jezdící domů, jelikož ostatní ještě mají svá auta po servisech.
Takže nakonec své zelené papírky, které již ovšem nemáte, odkážete na dalších pět let dopředu jakési prodejně aut, kterou již teď z hloubi duše nenávidíte, za auto, které vlastně nepotřebujete.

Abyste tak nahnal finanční ztrátu, kterou Vám celý ten ošemetný postup připravil, budete zase ty kusy plastu do své práce strkat Vy. Tím zdaníte lidskou hloupost, abyste mohl s klidným svědomím odvést daň za tu svoji.

A tomu se, milí čtenáři, říká ekonomický koloběh, jenže neplatíme za své potřeby, nýbrž za svou hloupost.

Kam dál